kapacita (elektronika)

V oblasti elektroniky se termín "kapacita" týká kapacitoru, elektronického komponentu navrženého pro uchovávání elektrické energie v elektrickém poli mezi jeho dvěma vodivými deskami. Kapacitor je pasivní elektronický komponent, který má schopnost akumulovat a uchovávat nábojovou energii.

Definice kapacity: Kapacita je fyzikální veličina, která měří schopnost kapacitoru uchovávat náboje. Formálně se definuje jako poměr mezi uloženým nábojem (Q) a napětím (U) mezi jeho deskami. Tato definice může být vyjádřena následujícím vztahem:

C=QUC=UQ

Kapacita se měří v jednotkách zvaných farady (F). Farad je definován jako kapacita, při které se na kapacitor o velikosti 1 faradu napojí napětí 1 volt, čímž se uloží náboj 1 coulomb.

Jak se určuje kapacita kapacitoru:

Napájecí napětí: Kapacitor je napájen určitým napětím, což způsobí, že na jeho deskách se nahromadí náboje. Napětí (U) je důležitým faktorem při určování kapacity, protože kapacita je přímo úměrná napětí.

Měření náboje: Po naplnění kapacitoru napětím se měří náboj (Q), který je uložen na jeho deskách. Toto měření se může provádět pomocí proudového měření.

Výpočet kapacity: Kapacitu (C) lze vypočítat podle vztahu C=QUC=UQ, kde Q je náboj uložen na deskách a U je napětí mezi nimi.

Kapacitory existují v různých velikostech a hodnotách kapacity a používají se v elektronických obvodech pro různé účely, včetně filtrování signálů, uchovávání náboje, vyrovnávání napětí a dalších aplikací. Jsou základními komponenty elektronických obvodů a mají důležité funkce při udržování jejich správné činnosti.